Nová životní role.........

Dá se říct, že hned na začátku našeho vztahu jsem věděla, že s tímto chlapem chci dítě. Nebylo, ale kam spěchat. Dobrá práce, smlouva na určito a byli jsme spolu chvíli. Žili jsme v bytě 1+1. Další rok přišla svatba, pronájem bytu 2+1 a začalo se mluvit o miminku. Smlouva by mi za pár měsíců končila, tak nic nebránilo.Šéf, ale zavolal na svatební cestu,že by potřeboval abych mu tam zůstala ještě rok a půl. Zrovna volala kolegyně, že je opět těhotná a z mateřské se jen tak nevrátí. Po dohodě s manželem jsem souhlasila. Takže jsme si v březnu dalšího roku pořídili aspoň psí miminko.V létě se opět začlo mluvit o miminku a ne jen mluvit, ale i pracovat.-) když jsme na konci srpna začali plánovat budoucnost s dalším členem domácnosti bylo nám jasné, že stěhování se nevyhneme. Byt, ve kterém byla špatně udělaná okna a neustále plíseň nebyl vhodný ani pro nás, natož pro dítě. Jelikož jsem z baráku a nikdy jsem se nesžila s bytem nedokázala jsem si představit, že budu po dobu mateřské zavřená v ,,králikárně,,. Přemýšleli jsme nad hypotékou, ale bez našetřených peněz není vyřizování hypotéky úplně ideální. Bylo nám jasné, že by jsme potřebovali ještě půjčku na rekonstrukce. Shodli jsme se, že raději počkáme a třeba časem něco pořídíme..... Na konci prosince mi začalo být ,,nějak jinak,,. ;Strašlivě mě bolely bradavky. Před menstruací mě normálně bolívala prsa, ale toto byla jiná bolest a velice nepříjemná. Na silvestra jsem si tedy udělala těhotenský test a byl tam duch. Bylo mi jasné, že mám v bříšku někoho navíc. Další týden už 2 čárky byly zřetelné. Po pár dnech jsem zkusila poptat pronájem v okolí. Naskytla se nám možnost jít do domu 3+1 se zahradou a ke všemu na vesnici a jen 5 km od místa, kde jsme bydleli..Neváhali jsme Od března bydlíme. Momentálně jsem ve 26 týdnu a už víme, že to bude holčička. Na vesnici je skvěle. Konečně jsem zase v baráku na dědině a můžu se věnovat tvoření, zahradničení a dělání medů, sirupů a různých jiných věcí. Toto bylo jen lehké shrnutí mého života za poslední 3 roky. Těším se až zase něco napíšu.....